Oskar Kraus (1872-1942) byl patrně nejoriginálnějším z představitelů ortodoxní Brentanovy školy. Nejenže prokázal vynikající služby jako spoluvydavatel posmrtných spisů Franze Brentana, ale Brentanův hodnotově-teoretický přístup zúročil i v oblasti etiky, filozofie práva a ekonomie. Ve své hlavní práci vydané v roce 1937 „Die Werttheorien. Historie a kritika“, vydaném v roce 1937, Oskar Kraus podrobně rekonstruuje Brentanův hodnotově teoretický přístup a na jeho základě nastiňuje kritické dějiny teorie hodnot od antiky až po 20. století. Jejím středobodem je konfrontace s relativistickými teoriemi jeho současníků, neboť Kraus považoval Brentanův přístup ke zdůvodnění hodnoty za prostředek, jak tomuto etickému relativismu čelit.

Oskar Kraus patřil k druhé generaci Brentanovy školy. Kromě práv studoval také filozofii u Antona Martyho v Praze. Anton Marty patřil vedle dalších významných filozofů, jako byli Edmund Husserl, Tomáš G. Masaryk a Christian von Ehrenfels, k první generaci Brentanovy školy a je považován za nejvěrnějšího žáka Franze Brentana.

Toto nejvýznamnější dílo Oskara Krause je důležité jednak pro výzkum Brentana. Je však určena také studentům magisterského studia a akademickým pracovníkům, kteří se zajímají o základy etiky nebo o dějiny morální filosofie obecně, zejména o dějiny 19. a 20. století. Knihu uvádějí Thomas Binder a Hynek Janoušek, kteří jsou autory řady příspěvků k současnému brentanovskému bádání.