Koubová Alice, Hra a konstituce sociality 

Filosofický časopis 2018/2, s. 205 - 220

Cílem tohoto článku je promyslet vztah mezi strukturou hry a konstitucí sociality, a to především s využitím díla klíčového teoretika hry Johana Huizingy, a s přihlédnutím k dalším autorům, mezi které patří D. W. Winnicott, T. S. Henricks a J. Butlerová. Vzhledem k tomu, jak rozsáhlou tematickou oblast pokrývají studie herního chování a jak různorodě je fenomén hry možné určovat, omezuje se tato studie pouze na zkoumání komplexní povahy vztahu ambivalence mezi racionalitou a iracionalitou, účelností a samoúčelností, lehkovážností a odpovědností, individuem a societou v rámci hry. Studie tvrdí, že hra je prostorem ambivalence, který umožňuje kultivaci tvořivého vyjednávání vztahů moci, včetně subverzivních aktů a transformace, schopnosti kombinovat postoj závislosti a suverenity, posvátna a každodennosti, schopnosti komunikace s jinakostí. Z tohoto prostoru se zároveň rodí socialita.