 |
|
Filozofia, 2018, roč. 73, č. 9, s. 717-730.
V jakém smyslu lze lidskou subjektivitu považovat za etickou, zvážíme-li, že lidské bytosti jsou vzájemně závislé, neprůhledné, zranitelné a jejich postoje jsou ambivalentní? Cílem této studie je odpovědět na tuto otázku na základě pojetí subjektivity rozvíjeného v etice péče. Nejprve analyzujeme teorii morálního vývoje Carol Gillaganové, kde se soustředíme na pojem relační subjektivity. Ideje C. Gilliganové dále rozvíjíme pomocí teorie předmětných vztahů a zejména pak pomocí pojmu transitivní oblast hry D. Winnicotta. Nakonec ukazujeme, jakým způsobem Winnicottův pohled na úlohu hry v lidském vývoji, zvláště její schopnost být transformativní, radostná, spojující a kritická, obohacuje pojem relační subjektivity a studium jeho etických implikací v etice péče.
|
