JACQUES RANCIÈRE: POLITIKA FIKCE |
|
Přednáška známého francouzského filozofa 7. února 2018 Vstup volný. |
 |
|
|
Demokratická revoluce ve fikci není velkým vpádem mas na scénu historie. Tato revoluce naopak nastává ve chvíli, kdy řád, pomocí něhož jsou události uspořádané, je zároveň tím samým řádem, který způsobuje, že se něco přihodí právě těm, kterým se nic přihodit nemělo. Právě v tomto paradoxu spočívá politický aspekt literatury. Často bychom si přáli, aby politika donutila bojovníky vzít věci útokem a doprovázela jen vítězný pohyb historického procesu. Avšak možná jsou právě její dějiny vzdálené dějinám s velkým D, možná, že tato politika ve skutečnosti převrací čas, v němž si takový útok a vítězství vůbec představujeme. |
Jacques Rancière (nar. 1940) je francouzský filosof, emeritní profesor na Univerzitě Paříž VIII v Saint-Denis. Zabývá se vztahem politiky a filosofie, Marxovým konceptem proletariátu, konceptem rovnosti a otázkami pedagogiky či estetiky. Byl žákem Louise Althussera na École Normale Supérieure s nímž se podílel na slavném sborníku Číst Kapitál (1968). Česky vyšla jeho kniha Neshoda. Politika a filosofie (1995, 2011). Mezi jeho další důležitá síla patří například Aisthesis. Scény z estetického režimu umění (2013) či Hloupý učitel. Pět lekcí o intelektuální emancipaci (1987). | |
|
JACQUES RANCIÈRE : POLITIQUE DE LA FICTION Conférence donnée par le célèbre philosophe français. Entrée libre dans la limite des places disponibles. |
Aristote définissait la poésie par la production d’une fiction, c’est-à-dire d’une combinaison d’actions, qu’il opposait à la simple succession empirique des faits. Cette définition d’apparence anodine noue la fiction à une certaine idée de l’ordre causal mais aussi à une hiérarchie, où les sujets capables d’agir sont séparés des simples vivants. La fiction moderne a mis en cause cette hiérarchie en affirmant l’égale capacité de tout vivant à être un personnage de fiction. Elle a, du même coup, remis en question la logique causale de la narration. Jacques Rancière (*1940) est un philosophe français, professeur émérite à l'Université de Paris VIII (Saint-Denis). Dans ses travaux, il étudie la relation qu’entretiennent la politique et la philosophie, au concept de l’égalité, questions de pédagogie ou d’esthétique. Elève de Louis Althusser à l’ENS, il participe en 1968 à l’ouvrage collectif Lire le Capital. Parmi ses travaux importants plus récents, on peut citer Aisthesis, Scènes du régime esthétique de l'art (2011) ou La Mésentente, (1995) ou bien Le Maître ignorant : Cinq leçons sur l'émancipation intellectuelle. |